Zdeněk Král se narodil v únoru roku 1971 v Novém Boru ve znamení Ryb. Na první hodinu klavíru v roce 1979 si přinesl malý kapslíkový revolver a chtěl po učitelce střílet. Ta mu však zahrála Chopinův Minutový valčík, takže malý Zdeněk od střílení nadobro upustil. Do hodin klavíru se přesto připravoval jen sporadicky a musel být vždy rodiči nucen ke cvičení. Pouze v době puberty (asi od 7. 6. 1986 do 15. 4. 1988), kdy zjistil, že dívky pozitivně reagují na jeho hru, cvičil sám a bez donucovacích prostředků.

V osmé třídě se rozhodoval, má-li se stát vojákem z povolání (kde mu nabízeli jednoduché studium, uniformu a čaj s bromem) nebo má-li pokračovat v linii svých rodičů a stát se foukačem skla. Při exkurzi v místní sklárně se mu však udělalo nevolno z velkého horka u pece a uvědomil si také, že při pohledu na uniformu začne samovolně mumlat něco jako:"Krleš!Krleš!" a tak na tyto, z dnešního pohledu jistě velmi perspektivní obory, zanevřel.
Rozhodl se pro konzervatoř a byl přijat ke studiu kontrabasu (o který se mohl při hře opírat) v Teplicích v Čechách (později reagoval na toto období skladbou E55, posléze přejmenovanou na F18). Na maturitním večírku se střídal coby klavírní improvizátor a showman se skupinou Yo-yo band (i když třídní byl proti) a nakonec konzervatoř absolvoval v roce 1989.

Ve snaze věnovat se opět klavíru (u něhož se přeci jen dá sedět) se přihlásil na Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze. Zde setrval 1 rok, nespokojen s výukou i sám se sebou (pořád by se jen točil na židličce).
Přestěhoval se do Brna a byl střídavě redaktorem občasníku Moravsko-slezský kurýr a nezaměstnaným. Přivydělával si sběrem hluchavky a pouličním hraním na čínskou harmoniku wu -si.

Jeden z průlomů v jeho životním směřování znamenal sen ze dne 9. 2. 1992. Zdálo se mu, že má absolvovat přijímací zkoušky na Janáčkovu akademii, obor skladba (při té se dá sedět i opírat). V náhradním termínu (den po snu) zkoušku úspěšně složil a stal se posluchačem brněnské JAMU.

Avšak jeho pochybnosti o tom, je-li tato škola pro něho vhodná (dlaždicová podlaha znemožňovala klouzání a z obědů v menze měl vyrážku) ho vedly až k tomu, že přestal školu téměř navštěvovat a kompozici začal považovat za uzavřenou záležitost. Po zakoupení kolečkových bruslí a přechodu na zdravou výživu však opět začal do školy docházet a zdárně ji ukončil v roce 1998 skladbou pro symfonický orchestr Baron na stromě.

Po ročním úvazku deseti hodin korepetice týdně se Zdeněk Král stal posluchačem doktorandského studia na JAMU.
Při studiu se seznámil s mnoha osobnostmi brněnské kultury (včetně své ženy). Nyní koncertuje jako různé osoby a píše hudbu všech žánrů. Do budoucna by chtěl být bohatší (o hodně).