Carmina Burana 2: O lidské duši
Tomáš Kučera, Opus musicum (03. 08. 2006)
Carmina Burana 2: O lidské duši pro dětský sbor, orchestr a big-beatový ansámbl na středověkou latinskou poezii Hudba: Zdeněk Král, koncept: Petr Čenský Vydalo nakladatelství Možnosti Zdeněk Král 2006 www.zdenek-kral.cz Zdeněk Král (1971) zhudebňuje šest středověkých textů, přičemž ve čtyřech z nich vychází ze stejné sbírky jako jeho zkušenější kolega C. Orff. Ani jeden však není s Orffem totožný. Zbylé dva texty jsou pražská milostná báseň z 12.-13. stol. Quia sub umbraculo, tedy nejstarší na CD, a ?mezinárodní? Gaudeamus igitur (výběr všech Petr Čenský). Podobně jako u Orffa byl pro Carmina Burana 2: O lidské duši zvolen i rozšířený instrumentář: k orchestru a dětskému sboru přibyl big-beatový ansámbl. Králova hudební řeč vychází z divadelních a kabaretních představení. Dlouholetá spolupráce s brněnským HaDivadlem a Divadlem Husa na provázku nebo v poslední době s pražským Divadlem v Celetné a Divadlem Komedie mu dala dobrou melodickou a výrazovou průpravu. Jako klavírista a výtečný improvizátor vystupuje se svým jazz-rockovým K+K Bandem a jako Zdeněk Král & Minach provádí kabaretní písně psané převážně na vlastní texty. V zhruba dvacetiminutové Carmina Burana 2 je tedy uplatněna snaha o kombinaci žánru hudby téměř popové a hudby klasicistně romantické. Bohužel tato ?postmoderní? kombinace postrádá hlubší soudržnost celku i propracovanost. Skladbě chybí určitá stylová jednotnost a proto se často neubráníme dojmu roztříštěnosti. Přitom Král je zkušený tvůrce písní (i pro děti) a umí se vyjádřit na ploše do čtyř minut. Zde však působí poněkud mozaikovitě a rozpačitě, střihy mezi jednotlivými hudebními periodami jsou příliš ostré. Jakoby si po méně výrazné části najednou vzpomněl a tu vystavěl pasáž lesknoucí se jako diamant. Aspoň za toto díky! (Některé části se opravdu velmi rychle vryjí pod kůži. V tomhle je Král vynikající.) I když se jedná o první nahrávku (zpívají dětský sbor Mendíci, hrají studenti a učitelé Janáčkovy konzervatoře Ostrava a studenti Ostravské univerzity, diriguje Pavel Vítek), přesto můžeme říci, že hudební proud vázne (hlavně v Omittamus studia nebo Te solam posco!). Chybí ji švih. V hitech Quia sub umbraculo (sólo Kateřina Čecháková) a především v závěrečném novém zpracování textu studentské hymny Gaudeamus igitur se Král ukazuje jako vtipný a ironický tvůrce, který v dnešním hudebním post- post- světě ještě umí vytvořit melodii, umí zaujmout a nepůsobit kýčovitě. Napsat skladbu pro velké obsazení je vždy finanční riziko. Chybí-li z minulosti zpětná vazba, odstraňují se případné nedostatky velmi těžko a pozdě. Zdeněk Král patří k nastupující skladatelské generaci, své zkušenosti teprve sbírá a skladatelsky se (v této skladbě nepochybně) teprve hledá.
