Carmina Burana 2 O lidské duši
Lenka Kılıç, Harmonie (03. 08. 2006)
Skladatel, klavírní improvizátor a autor divadelních hudeb a kabaretních představení Zdeněk Král vydal ve svém nakladatelství Možnosti nahrávku z mezinárodního projektu ?Hudba se dotýká duše a spojuje srdce?, na kterém se autorsky podílel spolu s libretistou Petrem Čenským. Carmina Burana 2: O lidské duši pochází stejně jako v případě notoricky známé Carminy Burany Carla Orffa z veršů středověké latinské poezie. Čtyři z celkem šesti textů na nahrávce vychází ze stejnojmenné sbírky, nejsou však s Orffem totožné. Zbylé dva ? Quia sub umbraculo ? pražská milostná píseň z 12. -13. století a ?studentská hymna? Gaudeamus igitur tematicky vhodně tento výběr doplňují. Skladba vznikla na objednávku dětského sboru Mendíci, vedoucí Yvona Lišková. Kromě něj se na ní interpretačně podíleli studenti ostravské konzervatoře a výše uvedení sólisté pod taktovkou Pavla Vítka. Dvacetiminutová Carmina Burana 2 je tedy psaná na tělo dětskému sboru, orchestru a big-beatovému ansámblu. Skladba klasicko-pop-rockového ražení je jednoduchá, ale efektní a může být příjemným zpestřením sborového repertoáru. Pracuje se stylovými přesahy a ostrými střihy v duchu postmoderní filozofie. Právě takovéto kombinace mohou být nebezpečné a vést k roztříštěnosti, povrchnosti a nejednotě. Nicméně hudební nápady Zdeňka Krále, jak jsme na ně u něj zvyklí, jsou osobité, chytlavé a mohl by si z nich vzít příklad leckterý tvůrce dnešní pop-music. Zdeňkova zkušenost s divadlem, kabaretem, jazzem, etnem atd. se v nich nezapře, stejně jako klasické skladatelské vzdělání. Jednoznačně je jeho hudba pozitivní dominantou nahrávky. Horší je to s interpretací. Dětský sbor Mendíci se snaží, ale výrazově je ve všech šesti písních stejný (včetně dvou sólových tracků). Interpretaci chybí švih, rozpustilost, odvázanost. Děti působí plaše, nesměle. Možná je na vinně ne právě vhodně zvolený text. Středověká poezie je dílem vysokoškolských studentů a v provedení nějakého univerzitního sboru by skladba určitě vyzněla přesvědčivěji. Velké projekty, jako je případ Carminy Burany 2, jsou vždycky ošemetné. Autoři s nimi nemají zpravidla příliš velké zkušenosti, protože jejich uvedení je finančně náročné a do šuplíku už dnes skládá asi málokdo. Je škoda, že když už se u nahrávky podařilo sehnat peníze na její realizaci, nezbylo nic na lepší provedení a úpravu CD (chybí jakékoliv průvodní slovo o autorech projektu, jejich interpretech, texty písní atd.). Také celkový čas jednadvacet minut není u CD příliš standardní. Na druhou stranu napsat zajímavou, přitom nenáročnou, zpívatelnou skladbu pro dětský sbor tak, aby se dětem líbila a nebudily se po sborových zkouškách v noci hrůzou z nacvičování děl některých soudobých skladatelů, není jednoduché. A v tomto obstál Zdeněk Král dobře.
